Public Affairs (political party)

Public Affairs (Czech: Věci veřejné, VV, nicknamed véčkaři) was a conservative-liberal[12] political party in the Czech Republic.[13][14][15] Its main platform was transparency and opposition to political corruption. It had 24 seats in the 2010–2013 Chamber of Deputies. The party was led by anti-establishment investigative journalist and writer Radek John,[16] and later by Jiří Kohout.

Public Affairs

Věci veřejné
Founded2001
Dissolved2015
HeadquartersŠtefánikova 23/203,
Prague 5
IdeologyConservative liberalism[1][2]
Nationalism[ref 1][ref 2][ref 3][ref 4][ref 5]
Direct democracy[2][8]
Populism[9]
Political positionCentre-right[8][10][11]
ColoursLight blue

Besides opposing corruption, the party was fiscally conservative.[17] It had a number of right-wing populist policies.[18] The party was supportive of direct democracy – the members of the party could change the course of the party by Internet referendums – and was pro-European Union.[8]

Early years

Founded in 2001, the party focused on local politics in Prague, particularly Prague 1,[19] for most of its existence.[20] In June 2009, Radek John was recruited as its chairman,[19] and it emerged in late 2009 as a contender in the 2010 election, polling above the 5% threshold to win seats, and occasionally above KDU-ČSL and the Green Party. John competed with Karel Schwarzenberg for the title of the country's most popular politician.[21]

In the election, VV received 10.9% of the vote, easily surpassing the 5% threshold, and won 24 seats. The party entered into a governing coalition with the country's two other centre-right parties: the Civic Democratic Party (ODS) and TOP 09.

Party breakdown

In April 2011, Vít Bárta, Czech Minister of Transport, was accused of bribery by his party colleagues, deputies Jaroslav Škárka, Stanislav Huml, and Kristýna Kočí, who were subsequently expelled from the party. The incident caused serious problems in the Czech government coalition.[22]

A lawsuit involving several members and deputies of the party began to be debated in court on 5 March 2012.[23] Vít Bárta was accused by the State Prosecution of bribery and Jaroslav Škárka of receiving a bribe.[23]

After Nečas's government collapsed, some members of Public Affairs split to form another party, LIDEM, hoping to continue their coalition with ODS and TOP 09, with Miroslava Němcová as Prime Minister. However, President Miloš Zeman refused and instead appointed Jiří Rusnok a caretaker Prime Minister. When this cabinet failed to win a confidence vote in the Chamber, the opposition called for dissolution of the Chamber and early elections. The remaining Public Affairs deputies voted in favour, and the motion of dissolution was passed with 143 out of 200 votes.

On 3 September 2013, Bárta announced that Public Affairs would not be standing in the October 2013 legislative election, leading to a split in the party's leadership. Some party members were later elected as candidates of Dawn of Direct Democracy.[24][25]

In August 2015, the party announced its dissolution, with chairman Jiří Kohout stating that the party no longer had enough money to operate.[26]

Election results

Chamber of Deputies
Year Vote Vote % Seats Place Government?
2010 569,127 10.8
24 / 200
 5th Coalition (2010–12), Opposition (2012–13)

References
  1. Škárkovy příspěvky už kritizovala Strana zelených, která ho viní z rasismu. "Nechovám žádné nepřátelské postoje vůči žádné skupině obyvatel. Nejsem rasista ani extremista," hájí se osmatřicetiletý milovník pitbulů. Místopředseda Škárka ale nijak nevybočuje z cesty, po níž kráčí celá partaj vedená Radkem Johnem. Důraz na pořádek, bezpečnostní hlídky, opakování sousloví "problémoví spoluobčané", vytlačování bezdomovců z parků, ostentativní kritika drogově závislých – to není program Dělnické strany, ale předvolební filozofie Věcí veřejných. Že strana brnká na citlivou sociální strunu, zdůrazňuje i odborník na extremismus Miroslav Mareš. "Stačí se podívat do jejich programu, kde hovoří o extremismu. To je celé jen o tom, jak bojovat s takzvanými nepřizpůsobivými občany," říká expert z brněnské Masarykovy univerzity. Podle publicisty Josefa Boušky, který se také dlouhodobě věnuje radikálům napravo i nalevo, se ale v případě Věcí veřejných nedá hovořit o ideologii: "Je to jen snaha využít xenofobie běžné veřejnosti, která nemá žaludek na to, aby hlasovala pro otevřené extremisty, ale s řadou jejich postojů souhlasí." A Věci veřejné slibují, že "obyčejné lidi" podobně jako ČSSD vyslyší: chtějí posílit hlídky policie v problémových lokalitách, zdanit prostituci, postihy nelegálních ubytoven, náhodné prohlídky u rodin, které čerpají finanční pomoc, přísnější výběr zahraničních pracovníků, tvrdší podmínky pro vyplácení dávek. [3]
  2. Z rasismu a extremismu viní Věci veřejné nejen zelení a lidovci, ale i experti na extremismus. "Kladou důraz na pořádek a bezpečnost, to je klasické u takové národovecké politiky. Jejich hlídky jsou sice esteticky jiné, ale obsahově je to totéž jako u Dělnické strany," řekl HN odborník z brněnské Masarykovy univerzity Miroslav Mareš. [4]
  3. VV zahájily volební kampaň netradičně: vystřelením z malého děla na Úřad vlády. V programu nechybělo populistické rozdělení na „obyčejné lidi“ a „zkorumpované politiky“, stávající politikové byli také označováni za „dinosaury“. Strana vyjadřovala podporu přímé demokracie (rozšíření referenda až na národní úroveň, přímá volba prezidenta ale i starostů), která měla vyřešit současnou chybějící politickou kulturu. Odkazovalo se na „parazity“ a mluvilo se o potřebě umožnit obcím snížit za určitých okolností sociální dávky. VV odrážely obavy populace, když vystupovaly i proti nezaměstnaným, drogově závislým, prostě proti všem, kteří byli považováni za neschopné se zapojit do společnosti. „ČR se dnes potýká s nárůstem extremismu. Jsme přesvědčeni, že rozmach extremismu v poslední době není dán pouze netolerantností k jinému etniku, ale i nečinností dosavadních vlád při řešení problémů obyčejných lidí. Zvláště v postižených regionech podporují extremistické skupiny občané, kteří z důvodu "sousedství" s nepřizpůsobivými občany ztratili hodnotu nemovitosti a začali se v místě svého bydliště obávat o bezpečnost.“ Na začátku je topos definice, podle Věcí veřejných se ČR potýká a nárůstem extremismu. To je zaviněné i bývalými vládami, od kterých se tedy VV distancují. Tyto vlády se nestaraly o problémy „obyčejných lidí“, důraz na lid a oproti němu na „zlou“ elitu, je v pravicovém populismu typický. Je zde také victim-victimizer obrat, kdy se oběti považují za zodpovědné za předsudky, které jsou proti nim mířené. V tomto případě jsou „nepřizpůsobiví“ zodpovědní za nárůst extrémismu, který je proti nim namířený. VV zde prezentuje občany podporující extrémistické skupiny jako oběti, které v podstatě nemají na výběr a kteří jsou „nepřizpůsobivými“ zatížení (topos břemena: pokud je osoba zatížena specifickými problémy, je třeba jednat, aby se břímě snížilo). VV dále ve svém programu odmítají „princip pozitivní diskriminace“, která v České republice nikdy nebyla. Zde je naznačena jakási konspirace, že dochází k systematickému zvýhodňování znevýhodněných. Dále se v kapitole o extrémismu VV soustředí na kontrolu vyplácení sociálních dávek nebo na „nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých“. V kontextu sociální politiky je použita depersonalizační metafora, která slouží k označení out-group: příživníci. Zpřísnění poskytování sociálních dávek strana obhajuje pomocí toposu zneužívání. Věci veřejné také používají termín „nepřizpůsobiví“, který se později stane oblíbeným i u Úsvitu (nepřizpůsobiví migranti) a SPD (nepřizpůsobiví, co parazitují na sociálním systému). V programu Věcí veřejných se ale nedozvíme, kdo jsou ty nepřizpůsobivé minority, což umožňuje různá čtení, je tedy použita strategie kalkulované ambivalence stejně jako v nevyjasněné pozici VV v případě dodržování lidských práv a zároveň obchodování s arabskými státy, Čínou atd. [5]
  4. Za úspěchem strany Věci veřejné, která v květnových volbách získala jedenáct procent hlasů, stál podle mnoha názorů populismus a v mnoha ohledech až extremistický profil. Své voliče přitahovaly směsí sociální a nacionální protestní rétoriky s důrazem na právo, pořádek a čistotu, boj s korupcí, kritiku stávajících politických elit, řízení společnosti shora a výběrové uplatnění prvků přímé demokracie. [6]
  5. Lídrem Věcí veřejných (VV) pro říjnové komunální volby v Chodově na Sokolovsku je bývalý člen extremistické ultrapravicové Národní strany (NS) Ladislav Paštéka. Informuje o tom páteční Právo. Paštéka byl podle listu také členem polovojenské organizace Národní garda, která spolupracovala s NS. Paštéka NS za extremistickou stranu nepovažuje, programy NS a VV jsou prý téměř stejné. Místním funkcionářům VV extremistická minulost jejich kolegy nevadí. Právo připomíná, že NS se nikdy netajila svými odsuzujícími stanovisky například k národnostním menšinám, imigrantům nebo homosexuálům. Paštéka přitom nebyl pouze jejím řadovým členem, ale aktivně se podílel na její činnosti a vloni kandidoval na dvacátém místě v evropských volbách. Přímo na Karlovarsku byl podle listu Paštéka členem takzvané Národní gardy, která hlídkovala v karlovarské čtvrti Drahovice, kde došlo ke sporům romských obyvatel místní ubytovny s lidmi z okolí. „Národní strana ultrapravicovou a extremistickou stranou nebyla," řekl Právu Paštéka. Na dotaz, zda s přechodem k VV některé názory změnil, uvedl, že to nebylo potřeba. „Ať si každý zkusí porovnat programy obou stran a zjistí, že je to skoro to samé. Je třeba se ale na ty věci dívat bez zášti," uvedl Paštéka. Podle odborníka na extremismus Františka Kostlána však Národní strana rozhodně ultrapravicovou silou byla. „NS byla pokračovatelkou českých ultrakonzervativců a fašistů. Její tradice sahá do období druhé republiky,“ řekl Deníku Referendum Kostlán. Personální propojení těchto dvou stran Kostlána příliš neudivuje. „Vzhledem k těm tzv. hlídkám Věcí veřejných a dalším populistickým postupům této strany mě nijak nepřekvapuje, že bývalého člena Národní strany VV přitahují,“ uvedl. Obdobně zareagoval i předseda Romského občanského sdružení v Karlových Varech Ladislav Bílý. „Na tom příkladu je pěkně vidět, jak Věci veřejné vybírají své zástupce na kandidátky," reagoval na Paštékovu kandidaturu Bílý.[7]
  1. Election 2010: New Czech Centre-Right Government Assumes Power, Eyes Reforms, IHS Global Insight, 14 July 2010, retrieved 13 October 2012
  2. Nordsieck, Wolfram (2013). "Czech Republic". Parties and Elections in Europe. Archived from the original on 19 October 2013.
  3. Marie Valášková, Luboš Kreč, Petr Vašek: Tvrdá ruka Radka Johna: Věci veřejné bojují proti "nepřizpůsobivým", iHned.cz, 4. 5. 2010
  4. Eurozprávy: Hlídky v ulicích. Po Věcech veřejných i Dělnická strana, Eurozprávy, 5. 5. 2010
  5. Lucie Němcová: Vývoj diskurzu pravicového populismu v České republice, Institute of Sociological Studies, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague, 2020
  6. Vratislav Dostál: Věci veřejné chtějí příliš mnoho najednou, Deník Referendum, 3. 5. 2010
  7. Dušan Radovanovič: Lídr VV v Chodově nevidí rozdíl v programu své a Národní strany, Deník Referendum
  8. Marek, Dan, The Czech Republic and the European Union, Routledge 2010, p. 45
  9. Stojarová, Věra (2011), "Paramilitary Structures in Eastern Europe", The Extreme Right in Europe: Current Trends and Perspectives, Vandenhoeck & Ruprecht, p. 276
  10. Vazac, Rene (2011), "Czech Republic: Crisis Postponed - Navigation to Recovery", Financial Crisis in Eastern Europe: Road to Recovery, Gabler, p. 158
  11. Bakke, Elisabeth (2011), "The Czech Party System: 20 Years after the Velvet Revolution", 20 Years Since the Fall of the Berlin Wall: Transitions, State Break-Up and Democratic Politics in Central Europe and Germany, BWV, p. 228
  12. Frank Chibulka (2012). "The Czech Republic". In Donnacha O Beachain; Vera Sheridan; Sabina Stan (eds.). Life in Post-Communist Eastern Europe after EU Membership. Routledge. p. 36. ISBN 978-1-136-29981-0.
  13. Gardner, Andrew (30 June 2010). "Deal struck on Czech government". European Voice.
  14. Watson, Peggy (2 September 2010). "Czech female MPs have reduced politics by posing as pin-ups". The Guardian.
  15. "Election 2010: New Czech Centre-Right Government Assumes Power, Eyes Reforms". Global Insight. 14 July 2010. Retrieved 3 December 2010.
  16. Fraňková, Ruth (31 May 2010). "Public Affairs party remains a mystery to many". Radio Prague.
  17. Mueller, Robert; Mlcochova, Jana (29 May 2010). "Centre-right wins Czech election on austerity plan". Reuters.
  18. Klausmann, Alexandra (21 May 2010). "Tschechien: Jugend vereint gegen Linksparteien". Wiener Zeitung (in German). Archived from the original on 6 June 2011.
  19. "Prague politics player Public Affairs enters lower house". Czech News Agency. 29 May 2010.
  20. "Czech parties hold coalition talks". Aljazeera. 31 May 2010.
  21. "A song by Marta". The Economist. 20 May 2010.
  22. "VV vyhnaly Kočí z klubu i ze strany a vyzvaly ji: Vzdej se mandátu" (in Czech). Týden. 7 April 2011. Retrieved 8 April 2011.
  23. "Zlomový okamžik pro VV: Začal soud s Bártou a Škárkou". Czech Television (in Czech). ČT24. 5 March 2012. Retrieved 14 March 2012.
  24. "Na protest proti spojenectví s Okamurou rezignovala Bártovi polovina vedení VV" (in Czech). novinky.cz. 3 September 2013. Retrieved 3 September 2013.
  25. František Kuba: Odborníci: Vít Bárta pohořel, VV nyní reprezentuje jen Olga Havlová, Deník, 31.10.2013
  26. "Věci veřejné končí, přemění se na spolek - Novinky.cz".
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.